Název

Žalostiná

Popis

Když jsme vybírali cíl dnešního výletu zvažovali jsme různé možnosti a hlavní slovo při výběru měli nedávné meteorologické jevy jako déšť a záplavy. Konečným rozhodnutím byla Žalostiná s výchozím bodem u Lučiny. Cesta vede sice převážně do kopce, ale z velké části jsme předpokládali suchou cestu (asfalt je asfalt [:)] ) a tak ani trochu více kilometrů nekazilo naše nadšení. Prvních pár stovek metrů nám zabralo dost času. Lenička chtěla jít po svých a sama a protože ji zaujala kdejaká kytička, každý brouček nebo kámen tak po každých 20 krocích vpřed následovalo 10-30 kroků zpátky a tak náš postup vpřed byl opravdu pomalý. Postupně se nám ale i Lenička unavila a s radostí uvítala různé způsoby nesení.
Po dnech a týdnech dešťů byla příroda zelená a dokonce i rozkvetlá a tak jsme se mohli i cestou do kopce kochat okolím. Asi jediná věc která nám trochu pokazila procházku, byla zavřená brána obory s cedulí zákazu vstupu [:(] Komentář na toto téma si radši odpustím, protože by opravdu nebyl slušný. Ale na druhou stranu jsem Lence mohli ukázat kaluže a příkopy plné pulců a dokonce jsme viděli i mloky a jejich malý potěr. Takže jsme dál sledovali modrou turistickou značku a až po nějaké době jsme opustili zpevněnou cestu a začali jako kamzíci šplhat do blátivého svahu. Občas nám to uklouzlo, ale naštěstí nedošlo k žádnému vážnému pádu.
Na Bukovině jsme chvíli přemýšleli jestli se dáme po červené vlevo nebo vpravo a nakonec to vyhrála levá variantu. Cesta opět trochu bahnitá, naštěstí už bez většího převýšení a nakonec nás vyplivla u samoty na kraji lesa. Pak už byla cesta dobrá. Necelý kilometr skrz louku na samotný vrcholek kopce Žalostiná. O co sušší byla cesta, o to silnější nám foukal vítr. Díky silnému sluníčku se však dal celkem slušně vydržet. Na samotném vrcholu jsme si udělali piknik pod rozhlednou, pokochali se výhledy, které byli bohužel na českou stranu zamlžené a protože už nebylo co jíst, vyrazili jsme zpět. Předtím jsem vlastně ještě dooblekli Leničku. Už v lese měla studené ruce tak dostala další vrstvy oblečení a protože vítr byl na ni asi moc silný a její větrovku jsem zapomněli přibalit, dostala tátovu bundu. Vypadala sice jako malé strašidýlko, šos tahala po zemi a rukávy měla víc něž dvakrát delší, ale svoji službu bunda udělala a Lenička byla spokojená. Dokonce tak moc, že cestou zpět někde u Bukoviny usnula a spala až k bufetům nad Lučinou, kde ji vzbudilo až naše zastavení.
V bufetu jsme trochu doplnili energii i tekutiny, Lenka nakrmila pejsky ostatních hostů a pak už jsme seběhli k autu které nás dovezlo domů. Sezením v bufetu a pak v autě se v nás sice rozlila únava, ale i tak jsme byli spokojení s krásné odpolední vycházky pozdně jarní přírodou.

Kategorie a štítky

Nastavení